Poezie

Nadskutečná

Obrazy z neznalých končin
otvírají zločin
Skočím do tvých očí
jak nerozhodlý rozhodčí
Máky vlčí svlékají tvář krvavé noci.
Z budoucnosti staly jen kosti
Oblohou plyne soucit
Symboly kondenzuji v onen pocit.
S jarem v srdci
usínají probuzení vlci

Otevřená

/Sekám pozornost/
Hledám nadnázor tvaru orchideje
jak vracející se bumerang v stepi
se zdárně vyhýbám soustředění
přes valící se kameny
odskakuji od tématu
jako světluška
klamu svým světlem

Nadnesená

Otevírám závory
zkroucené mysli
V slepých místech
“bezpomyšlení” praská
staletý sliz
pojídající zaškrcené
možnosti
ve snech utíkající
z palety naservírovaných
barev
bludné, bloudivé šedi
přibité k zemi

…vlastní hlavolam
jen odráží uvězněnost
fantazie levitující
nad kořeny sebe-zraňující
skutečnosti
strachem bijícího srdce

Linky příběhu s cizím koncem
vyautovaly tvůj závěr
zpět k pomyslným závorám
(      ) mlčícím závorkám
oddělujících utajované prázdno

Láskavá

Tělo našich činů
tvar nevratných důvodů
potrava zdravého srdce
oběť postrádající hranice
Směr smyslu všeho
čemu věříme
Víra v čistou bezprostřednost
v níž lásku tvoříme
Život v ní smysl zrcadlí
Co když jsme pro lásku
pouhé pozadí?
„Být či nebýt?“
Stačí skrz lásku
vědomě snít.

Počáteční

Letím šípem představivosti
-vzdalován cizím polknutím-
do středu dobra
…na vlně lechtivých vibrací
toužebně vracím sílu
roztříštěným mračnům
-živoucím vnitřnostem –
zbylých po boji
pradávných iluzí
stravovaných spirálou
nekonečnosti
spojující naše pohledy
v Čase

Opravená

Kde končí jaro našich duší? (….)
Neodpovídáním přilepuji kontext
Dopadá beznaděj obroušená davem slz
Rychlými pohyby odháním realitu
Odrážen od středu do dalších středů
obráceným postupem popírám přístupnost
Doprodávám ostatky pesimismu
Rozbíjím se zevnitř pod vizí
nových začátků

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *