Láska je jako kyslík

Láska je jako kyslík. Aby mohla být přijímána, musí být nejprve vytvářena. Dispozice k vytváření lásky má každý, na rozdíl však od kyslíku lásku pouze nespotřebováváme, ale současně posilujeme pouto mezi producentem lásky a subjekty jejího přijetí. Avšak pokud producent nově vytvořené lásky vědomě neurčí směr jejího toku, ale pouze vyrábí bezprostřední lásku transcendující do okolí, podobá se láska kyslíku. Avšak v čem se láska od kyslíku liší?

„Kyslík je potravou našich těl – životodárnou silou probouzející naše buňky. Láska je naopak potravou Smysluplnosti, bez níž by naše motory (těla) jely v prázdnu.“

Jelikož není prostor a způsob přijetí lásky viditelně limitován, neexistují zábrany pro „vdechování“ této energie jakýmkoli subjektem, jenž se nachází v poli její působnosti. Současně se tímto přijímáním lásky, díky nově vytvořené vazbě na neznámého či známého producenta, nastartuje nový, kontinuální proces „zhuštění“ přítomné lásky. Dochází tedy pouze k reflexivní (zrcadlové) řetězové reakci, podmíněné zmiňovaným přijetím.

„Nezáleží tedy, jestli lásku vytváříme nebo přijímáme, jelikož jedinec, který se podvolí jejímu přijetí, se zákonitě svou participací v procesu přijetí účastní i procesu zhušťování, pouze díky nové, jímž vytvořené vazbě.“

Každá nová vazba k bezprostřední lásce legitimizuje její působnost a posiluje tak sílu, jakou je schopná dále působit na další jedince, kteří tuto lásku zatím nezačali uvědoměle přijímat. Pokud by se však tohoto procesu globálně účastnila celá civilizace, nic by nám nebránilo tuto všeobjímající lásku vdechovat stejným způsobem jako kyslík tvořený stromy, jelikož by se láska svou hustotou stala novou vrstvou či patrem reality, neviditelným stejným způsobem jako kyslík v atmosféře.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *