Neviditelné pravdy (viditelné pravdy)

Když člověk nevnímá sebe jako celek, ale chápe se jako prostředník – pouhý pozorovatel srážky s okolím, tak poté může v rozmezí světů sledovat své skutečné očima druhých.  Pak zjistíme, že se nemáme za čím hnát – stačí jít tak, jako bychom šli po vodováze stále blíž středu -středu nás samých, cestou antiteze lidského nevědomí. Jedinou správnou mapou je nezkrotnost lidské víry. I když je tento svět jenom jeden, každý má zároveň ten svůj vlastní, kterému věří. Skrz víru ožívá nejprve ten v nás, jakoby vedl vítězný dialog s tím skutečným.

Budhismus je pro západního člověka ďábel, jelikož jsme naučeni uznávat pouze mrtvého boha – Krista. Filmy jako Matrix jsou ukázkou sociálního inženýrství, kdy představa kontroly prochází celou společností a tím je bůh každého z nás mrtev. Návrat zpět je singularita, skrz niž je vše vyjadřováno. Čím je čas subjektivně delší, tím více jsme vlastní singularitě vzdáleni.